Les - mocné slovo

Patří mezi zdomácnělé slovo přizpůsobené češtině. Z jazyků dávných obyvatel Evropy je převzata část slov zdomácnělých, tzv. slova praevropská (např. výrazy les, kapr a beran), existují v mnoha jazycích.

Základní významová česká slova mají bohaté příbuzenstvo, les je příkladem:

- les, lesík, lesíček, lesinka, prales,

- lesák, zálesák, lesačka, lesácký, lesáctví, zálesáctví,

- lesař, lesmistr, lesní, nadlesní,

- lesník, lesnický, lesnictví, lesnictvo, lesárna (lesnická škola),

- lesňák (lesní zajíc), lesňačka, lesnice (trubka),

- polesí, lesovna, polesárna (používalo se na Džbánsku), zálesí, lesovec,

- lesní (např. lesní pych), lesnatý, lesnatost, pralesní,

- odlesnit, zalesnit, zalesněnost, zalesňovací, lesničit,

- lesohospodářský, lesodohlédací - dohledací (úřad),

Pojem lešení jako pomocná dřevěná konstrukce též pochází od slova les a před staletími tak bylo pojmenováno zařízení trestní (lešení = pranýř). Naproti tomu vůbec s významem slova les nesouvisí slova šelest, lest, pelest, ples, hles, koleso, bolest apod., přesto, že se tam tři stejná písmena pohromadě vyskytují… A také klest není asi od lesa, přestože v lese je.

Z osobních jmen:

Lesák (na Kutnohorsku obchodník dřívím), také lesní včelař či ten, kdo bydlel v lese. Lesný (na Jindřichohradecku = hajný),

Hustoles je asi ze staročeského hustiti = množit; snad ironicky tak přezdíváno zloději dřeva. Možná od hustý les.

Lešek, Leška, Lešák (též lesní včelař) je však od vlastního jména Lech (Polsko)

Polesný (buď z obecného výrazu polesný - revírník, nebo písař polesný, což byla funkce na lesní správě. Ale také Lesan (jméno psa), Lesanka (typizovaná chata).

Z místních jmen:

Lesák, Lesáky, Lesík (2x), Lesina, Lesinka, Leská, Lesná (2x), Lesné, Lesní (Albrechtice…. Mlýn), Lesonice (2x), Lesoňovice, Lesov (2x), Lesovna, Lestkov (2x), Lesůňky, Lešany (2x), Lešná (2x), Leština (13x), Leštinka (2x) a další. Víceslovná místní jména, Kostelec nad Černými lesy značí nad jehličnatými (též chvojnými) lesy. Mimo uvedená místní jména obcí a osad jsou to též hojné názvy pohoří (Český les), hory, kopce aj. Přitom přímo od jednotlivých dřevin či částí lesa (palouk, mýť, seč, pařeziny aj.) jsou další stovky, pomístních jmen (jména tratí) jsou tisíce.

Co však v češtině nemáme je původní vlastní (křestní) jméno odvozené od slova les. Z latinského výrazu silvestris (lesní) vzniklo jméno Silvestr (sv. Silvestr - papež, + r. 335), takže když oslavujeme loučení se starým rokem, oslavujeme také cosi lesního. Odvozená jsou jména Silvie, Sylva.

Německé jméno Waldemar není odvozeno od slova Wald, ale od walten - vládnout. Konečně, les se usídlil i v ustálených tradičních pozdravech „Lesu zdar!“ (též jméno lesnického časopisu), či v poněkud ledabylém pozdravu „Lesu - lovu“.

Ing. Pavel Kyzlík

Lesy, lesníci a památné stromy

Stromy v krajině často doprovází drobné památky, např. kříže a kapličky. Základní ochranou stromu bylo umístění svatého obrázku či kříže, např. v místě tragické události - takový strom nebyl nikdy pokácen naopak po jeho zániku byla památka přenesena na nejbližší velký strom (jako příklad památná jedle Veroniky Lahrové v Jizerských horách - původně byla na buku). Zvláštní jsou však stromy hraniční. Od středověku byly v lesních komplexech vybírány nejmohutnější až nápadné stromy a ty pak byly označovány vysekáváním značek, záseků, křížů, šibenic, šípů, letopočtu apod. Nejstarší známý hraniční strom byl v roce 1361 na panství Pluhů z Rabštejna. Dobové hraniční právo pak upravoval spis z roku 1601 „O mezech, hranicích, soudu a o rozepři“. V nejstarších lesnických mapách, graficky krásně zpracovaných, jsou stromy hraniční zaznamenány. Dodnes dožívá hraniční košatý buk na Brdech (Teslíny) s obvodem 602 cm a stářím 350 let, který ohraničoval majetek proboštství benediktinů.

První zcela český lesnický spolek Jednota českých lesníků zemí koruny České založený v roce 1907 mj. formuloval pět základních principů lesní estetiky (časopis Háj č. 7/1907), z nich jeden dal ideový základ pro ochranu všech významných stromů: Jednotlivé staré stromy buďtež šetřeny a spíše jim buď hledeno; važme si jich a to netoliko v lese, ale a to hlavně v osadách a poblíže osad.

Mimořádnou zásluhu má lesník a spisovatel Jan Evangelista Chadt-Ševětínský (1860-1925), který v roce 1908 publikoval spis Staré památné stromy v zemích českých; druhé kompletnější vydání je z roku 1913. To byly po Německu první knihy v Evropě o významných stromech. Štafetu po něm drželo mnoho lesníků později i ochránců přírody. Dnes je celá dokumentace o všech památných stromech na AOPK, je evidováno asi 5 tis. položek a tyto stromy chrání zákon. Asi 20 % z toho je stromů lesních.

Kácení stromů mimo les je upraveno zákonem o ochraně přírody a krajiny, ale lesní stromy, pokud nejsou vyhlášeny za památné či významné, chráněny nejsou. K tomu iniciovala pobočka dendrologická ČLS v roce 2003 u GŘ LČR a o rok později i u VLS rozsáhlé šetření a nalezeno bylo asi 600 mimořádných jedinců, z nichž někteří se zařadili mezi největší v ČR (např. Sychravův smrk u Kladské je nyní největší: 490 cm obvodu kmene, výška 57 m, 380 let). Obě organizace si svých stromů hledí, stromy jsou označeny zvláštními tabulkami a některé přebírá i AOPK k vyhlášení za památné. V časopise VLS byly jejich stromy publikovány.

Přínosem estetickým i praktickým jsou lesní aleje, v oborách z plodonosných dřevin dubu a maďalu, jinde z javorů, buků, jasanů, bříz, akátů či dokonce z platanů (Strážnice). Příkladem oborní aleje je třicetidubová alej ve starobylé oboře Vřísek na Českolipsku, kde největší dub má obvod 820 cm.

Často jsou lesní aleje tvořeny modříny (Dobříšsko, Křivoklátsko) - modřín potřebuje pro svoji korunu prostor a zároveň jako opadavý umožňuje přístup jarnímu slunci, na cestách dříve mizel sníh a rychleji vysychaly. Největší bohatost alejí má obora Náměšť nad Oslavou a její širší okolí. Snad nejkrásnější je klenová alej (164 stromů) z Herálce k hájovně Brušovec na Vysočině. Na Třeboňsku je velmi známá prastará dubová alej na pravé hrázi Nové řeky.

Je zajímavé a trochu smutné, že u jedlí a smrků se za uplynulých 150 let rozměry největších jedinců stále snižují. Např. jedle pokácená v roce 1858 obvod 795 cm, po ní jedle u Příbrami 628 cm, pak jedle Královna v Železných horách 540 cm, dnes Vopařilova jedle na Svitavsku 460 cm.

Zvláštní zásluhu a podíl na vyhlášených památných douglaskách mají lesníci, protože po jejich introdukci v roce 1842 byli zvědavi na avizovanou rychlost růstu. Téměř všechny velké douglasky rostou u hájoven či loveckých zámečků. Když v Zákupech uzavíral Ferdinand d´Este nerovný sňatek, nepovolila mu Vídeň stafáž armády, sezval tedy z okolí všechny uniformované lesníky a každý potom dostal sazenici douglasky na památku. Jedna z nich stále roste u bývalé hájovny v Provodíně na Českolipsku.

ČLS-DD každý rok 2-3krát pořádá pasování stromu (podmínkou je, že předtím nebyl vyhlášen za památný). V roce 2009 tak byla pasována dubová alej Jana Vrby pod Čerchovem (Městské lesy Domažlice) k výročí 120 let narození spisovatele. Asi 250 účastníků vč. z německé strany poslouchalo dudáckou kapelu a prošlo alejí z dávno zaniklé obce k státní hranici. Také pasování Mlynářského dubu u Ronova nad Doubravou bylo spojeno s koncertem a recitací. V roce 2008 byl mj. pasován pyramidální dub v zámeckém parku ve Štěkni při příležitosti vzpomínkových slavností Karla Klostermanna a také javor mléč v Újezdci u Bělčic, pojmenovaný podle bělčického rodáka Ladislava Stehlíka, autora Země zamyšlené, k výročí 100 let od narození.

Některá pasování probíhají v rámci odborných seminářů jako např. u LS Lanškroun, LS Svitavy, Městských lesů Vysoké Mýto, Městských lesů Třeboň, či modřín japonský u Městských lesů Domažlice. Pokaždé je ceremoniál trochu jiný, ale většinou zní troubení fanfár na lesní rohy.

Ing. Pavel Kyzlík