Slavnostní zasedání Vědecké rady LDF v Brně a mezinárodní konference ve Křtinách

 

Brněnská Lesnická a dřevařská fakulta slaví 90 let od svého založení!

 

        Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně (LDF MZLU) vzešla z lesnického odboru, který byl na univerzitě zřízen již v roce 1919. Podrobné informace o historii i současnosti univerzity jsme otiskli v čísle 9/2009 na str. 14-15. V tomto čísle přinášíme informace ze slavnostního zasedání Vědecké rady LDF v aule MZLU Brno a následné mezinárodní konference ve Křtinách ve dnech 8.-10.10.2009.

        Hosty zasedání Vědecké rady 8.10.2009 byli i představitelé lesnických fakult z Německa, Itálie, Finska, Velké Británie, Španělska, Slovenska, Rakouska, Polska a Ukrajiny. Děkan Lesnické fakulty Technické univerzity ve Zvolenu Prof. Ing. Rudolf Kropil, CSc., předal děkanovi brněnské Fakulty lesnické a dřevařské MZLU doc. Ing. Petru Horáčkovi, CSc., Pamětní medaili TU Zvolen.

        LDF sezvala odborníky z celé Evropy na mezinárodní konferenci „Forest Based Sector - Towards Progressive Future“. Jejím cílem bylo představení a prodiskutování nejmodernějších poznatků, trendů a přístupů v oblastech lesního hospodářství a využívání dřevní suroviny. Akce byla pořádána u příležitosti oslav 90. výročí založení LDF MZLU v Brně ve dnech 8.-10. října 2009 v Kongresovém centru na zámku ve Křtinách. Jelikož obhospodařování lesních porostů ovlivňuje ukládání uhlíku a produkci biomasy, která může být použita jako náhrada fosilních paliv, byla zde, mimo jiné, diskutována hospodářská opatření, která mohou mít vliv na klimatické změny. Pozornost byla věnována také ochraně přírody.

        Konference byla organizována za spoluúčasti Organizace spojených národů pro zemědělství a výživu (FAO). Hosté konference měli příležitost seznámit se s naším lesnictvím při exkurzi po lesních porostech Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, který je součástí MZLU v Brně.

        Na slavnostním zasedání vědecké rady FLD 8. 10. přednesl zajímavý a inspirující příspěvek ředitel Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny Ing. Jaroslav Martínek, CSc.:

        „Ano, Lesnická a dřevařská fakulta oslavuje 90 let od svého založení. Je to jistě příležitost bilancovat a také tak je činěno z pohledů různých. Stanoviska vycházejí vždy z toho v jakém vztahu k fakultě hodnotící je, nebo byl. I já se chci tedy připojit se svým stanoviskem, protože s fakultou žiji v různém vztahu již přes 40 let, jsem na ní pyšný, to bych chtěl být i nadále, a především bych chtěl, aby se v dobré kondici dočkala i svého 100. výročí založení. Je asi pochopitelné, že můj názor bude ovlivněn mojí stávající pracovní pozicí, tj. funkcí ředitele Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny.

        Zrod fakulty těsně po vzniku nové Československé republiky nebyl jednoduchý. Celá historie je přesně popsána v pamětech prof. Haši, které díky mravenčí práci kolegy Ing. Truhláře, CSc. a některých dalších, vydal ŠLP Křtiny v roce 2007. Z popsaných peripetií a těžkostí plyne, že úsilí bylo provázeno především nezištným nadšením lesníků, lidí, kteří svojí vlastní prací v řízení lesních majetků něco dokázali, tedy vysokou odborností a obrovskou obětavostí.

        Výsledky tohoto nadšení kolektivu zakládajících učitelů na sebe nenechaly dlouho čekat a nově vzniklá fakulta se stala uznávaným vysokoškolským pracovištěm nejen v novém státě, ale i v celé tehdejší vyspělé Evropě. Stalo se tak i díky tomu, že se těmto nadšencům podařilo získat lesní porosty bývalého lichtenštejnského statku v Adamově, ze kterého se stal fakultní lesní závod - materiální základna praktické výuky studentů a zároveň společná laboratoř výzkumů realizovaného pedagogy působících, nebo spolupracujících s fakultou. Slovo společná bych podtrhl, protože i když se v té době možná ještě nehovořilo o týmové práci, tak obdivovaný výsledek takovýmto byl. Myslím si, že všichni, kteří se seznámili s paměťmi prof. Haši, mi dají za pravdu, že v době prvorepublikových učitelů fakulty by nebylo možné, aby fakulta neprezentovala svůj názor k jakémukoliv odbornému problému. I to jí dávalo obrovskou autoritu ve společnosti.

        Dění na fakultě po roce 1945 a zejména po roce 1948 bylo silně ovlivněno společenskými změnami, ale odmyslíme-li si různé politické vlivy, které rozhodně k autoritě fakulty nepřispěly, tak přesto na fakultě najdeme celou řadu odborníků, tehdy mladých nadšenců, vzešlých převážně z praxe, využívajících společně materiální zázemí školního statku. Tito učitelé postupně připravili do praktického života řadu vynikajících praktických lesníků, po nichž zůstaly krásné lesní porosty. Je mi jasné, že bude řada oponentů tento názor napadat a argumentovat negativy, které přinesl do lesů minulý společenský systém, ale přesto: kde se tu vzalo těch krásných lesních porostů ze kterých je nyní snaha dělat národní parky? Čí to byla práce? A kdo odborně připravoval tyto polesné a lesní správce? Pravda je taková, že to byli učitelé, profesoři, kteří ještě pamatovali profesory Hašu, Opletala, Konšela, Dyka a podobně. Tvořili, i když v jiném společenském zřízení jakousi kontinuitu v profesorském sboru fakulty.

        Po společenských změnách, ke kterým došlo v roce 1989 profesorský sbor, viděno slovy prof. Doležala, připomínal spíše spáleniště. To jsem si nevymyslel, tak se pan profesor vyjádřil při přijímání čestného doktorátu uděleného mu univerzitou počátkem devadesátých let. Zpětně hodnoceno se potvrzuje, že nadšení, které provázelo nové společenské poměry nestačí a k výsledku je potřeba odbornosti získané poctivou prací v lesních porostech při řízení lesních majetků, realizovanými výzkumnými úkoly prováděnými ve spolupráci s praxí a praxí přijímanými. Bohužel, takovýchto profesorů a docentů, kteří jsou lesnickou praxí uznáváni, se dnešní fakultě příliš nedostává. Jsou tam, ale je jich málo a hlavně, a to je pouze můj subjektivní názor, nejsou schopni se mezi sebou dohodnout a společnosti prezentovat společné stanovisko k odborným problémům, což snižuje autoritu fakulty ve společnosti a přispívá pochopitelně ke snižování autority profese lesníka jako takové ve společnosti. Problém kůrovce na Šumavě je toho krásným příkladem. Je to škoda!

        Cítím prohlubování odtažitosti pedagogického sboru od školního podniku, je příliš mnoho učitelů, kteří školní podnik v procesu přípravy nové generace manažerů nepovažují také za své pracoviště, vidí v něm cizí pracoviště řízené rektorem a jako takové je i mnohdy nečestně využívají v rámci intrik a osobního zviditelnění namísto toho, aby přiložili ruku k dílu a cítili i svůj díl odpovědnosti.

        Bolestné personální situaci nepřispívá současná generační změna v učitelském sboru, protože objektivně, každá generační změna sebou nese obrovské problémy.

        A co dál? Odpovědí na tuto otázku je mnoho a hledejme je především v oficiálních projevech a stanoviscích děkana LDF doc. Petra Horáčka, PhD., učiněných při slavnostním zasedání vědecké rady fakulty a jiných slavnostních příležitostech. Záměry jsou to krásné, především pak oceňuji snahu o podporu využití dřeva jako takového v každodenním životě člověka a společnosti. Samozřejmě, že na úrovni vědění 21. století. Oceňuji tuto snahu především proto, že jsem přesvědčen, že lesní majetky ještě dlouho budou žít ze své produkční funkce a řeči o nadřazenosti ostatních užitečných funkcí lesa jsou tak trochu hrou na city. Veřejnosti i praktických lesníků.

        A co bych fakultě přál já? Především úspěšné dokončení generačního přerodu učitelského sboru. Přál bych jí, aby na všech ústavech byli odborníci s autoritou lesnické a dřevařské praxe. To nebude lehké a bude to hlavně dlouho trvat.

        Dále bych jí přál, aby se podařilo vytvořit na fakultě atmosféru skutečné spolupráce mezi jednotlivými učiteli a obory. Vraťme se k týmové práci učitelů, která na fakultě už byla za první republiky a která svoje ovoce přinesla. Právě taková spolupráce spojená s vysokou erudicí a pracovitostí může přinést to, co by praktici mohli hrdě nazývat „brněnská škola“, mohli by se na fakultu obracet se svými odbornými problémy a dostávali by kvalifikované odpovědi, které by realizované na jimi řízených majetcích a provozech přinášeli větší efekt a užitek vlastníku i společnosti.

        Dovedu si představit takovouto týmovou spolupráci, kdy výsledky budou realizovány především na majetcích univerzity - tedy jejím školním podniku a v jeho nejbližším okolí.

        Vlastnictví Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny naší univerzitou považuji za silnou stránku v konkurenci univerzit soutěžících o studenty. Tato silná stránka však zatím využívána není. Dovedu si představit situaci, kdy výsledky vědeckého bádání pedagogů fakulty jsou prezentovány jako oficiální názor „brněnské školy“ a směřují především k prezentaci studentům - budoucím manažerům lesního hospodářství a dřevařského průmyslu - a vyzývají k následování. Jako příklad praktické realizace filosofie trvalé udržitelnosti hospodaření v lesních porostech. Pochopitelně s vysokým standardem ochrany přírody, ale nebojící se jasně říci, že majetek univerzity žije z produkční funkce lesa.

        Ve spolupráci vlastních kapacit na zpracování vytěžené dřevní suroviny se zpracovatelskými kapacitami v regionu dokázat, že vytěženou dřevní surovinu umíme nejen dobře zpracovat na úrovni výrobků 21. století, ale že jsme schopni v regionu s tradiční strojírenskou a elektrotechnickou výrobou přispět k vytvoření nových pracovních příležitostí a přispět tak k sociálnímu smíru v regionu.

        Je-li pravdou co tvrdí někteří odborníci z řad učitelů LDF o tom, že způsob hospodaření v lesích spravovaných univerzitou snese srovnání s kriterii hospodaření v národních parcích, pak se nabízí otázka spolupráce s orgány MŽp ČR a toto tvrzení oficielně potvrdit. Potvrdit totiž skutečnost, že když se chce spolupracovat, tak vlastník lesa a jeho lesníci jsou schopni zabezpečit i vysoký standard ochrany přírody.

        Samozřejmě, že při akceptování této výzvy ze strany MŽp se nabízí další otázky typu

Musí společnost skutečně vynakládat takové finanční prostředky na provoz národních parků?

Jsme schopni kriteria hospodaření v NP zabezpečit i jinak?

        Já jsem přesvědčen, že ano. Ano, vím, že se taková vize může zdát někomu nereálná. Není ale nová. Profesor Haša ve svých pamětech ji věnuje celou jednu kapitolu, kterou nazývá - Pokus o rozšíření „Masarykova lesa“ v „Národní park československý“ co podnik vysoké hospodářské povahy.

        Může poukazovat na nedostatky třeba i ve způsobu hospodaření na mnou řízeném podniku, ale já jsem přesvědčený, že reálná ta vize reálná je. A zase, vracím se k počátku. Reálná je za předpokladu spolupráce a hlavně poctivé práce. Krev a slzy tvrdil Churchil. A měl pravdu. Realizace této vize za to stojí. Fakultě by se vrátila její autorita ve společnosti. Ekonomicky dobře fungující příklad realizace filosofie trvale udržitelného obhospodařování lesa spojený se zpracováním dřevní suroviny v regionu tak, abychom vytvořili nová pracovní místa a přitom neničili dopravní cesty nadměrnými náklady suroviny, neemitovali do ovzduší spoustu všelijakého neřádstva a p., to je přeci výzva hodná fakulty.

        Takový příklad je přece hodný následování. Pojďme jej tedy exportovat do světa. Byl by o něj zájem. O tom jsem se přesvědčil. Po celém světě se v současné době zakládají miliony hektarů nových lesů. Společnost bude li chtít přežít, tak musí vrátit les tam, kde kdysi byl. Z mnoha důvodů. Především pak z důvodů ochrany vodních zdrojů, ovzduší a půdy. K tomu jaké ty lesy budou, můžeme přispět i my. Svými absolventy, kteří budou šířit po světě to, co se prakticky naučili, co zažili na mateřské fakultě.

        Realizace této vize pomůže k navrácení autority lesníka a lesnického řemesla. V tropech, kde v minulosti lesy zmizely a dnes se tam vracejí už tomu tak je.

        Co k realizaci této vize potřebujeme? Jenom píli a pracovitost. Dlouhodobě dobrý výsledek se nedá získat po známosti a ani se nedá „ukecat“. Rozhodně k němu ale nepotřebujeme žádných dalších, mimořádných, finančních prostředků.

        Máme jinou možnost? Máme! Můžeme pokračovat v nevraživosti mezi jednotlivými učiteli, můžeme pokračovat v hraní si na vlastním písečku a navzájem se ubezpečovat že jsme nejlepší. Ano, nejlepší ano, ale jenom v Černých Polích.

        Chtěl bych tedy, jako člověk, který má les rád, v něm vyrostl a lesům naší univerzity věnoval podstatnou část svého praktického života, vyzvat zodpovědné funkcionáře fakulty k diskuzi a třeba i realizaci uvedené vize. Vzpomeňme zakladatelů našeho učení a možná i citovaného Churchila, výsledek se dostavit musí.“

                    Připravil -jnk-